Viktor Emanuel Heeger

Viktor Emanuel Heeger * 28.04.1858 Zuckmantel (ZlatéHory) + 05.08.1935 Troppau (Opava)

Syn hraběcího a biskupského lesního geometra Moritze Gabriela Heegera a Anny, rozené Reinelt. 05.08.2005 uplynulo 70 let od smrti básníka ‘Zeleného Slezska’, učitele, vlastence , zakladatele ‘Moravskoslezských loveckých listů’ vydávaných v Brně, delegáta říšské rady ve Vídni, za volební okrsky Jeseník, Bruntál, Krnov , Albrechtice a Benešov, autora mnoha vtipných příspěvků (tzv. ‘koppenbriefe’) do opavského deníku ‘Deutsche Post’ (100 000 výtisků ) psaných slezským dialektem.

Od svých 10 let vyrůstal jako úplný sirotek u příbuzných v Opavě a Heřmanovicích. V zimě roku 1887 přivezl z Norska první pár lyží do Slezska a všemi silami je propagoval. Jeho přítel Hugo Pekarek, vrchní fořt ve Vidlích, na ně postavil své lesníky. V Rýmařově vznikla v roce 1893 společnost běhu na lyžích, následně pak i v Jeseníku. 19.11.1893 svolal Viktor Heeger setkání přátel lyžařského sportu do Olomouce, jehož součástí byla i první výstava zimního sportovního náčiní vyráběného v Sudetech. Vystavovaly firmy z Hanušovic, Olomouce, Rýmařova aj. Následně došlo k bouřlivému rozvoji lyžařského sportu v hornatých částech Jeseníků.

Na Rejvízu založil r. 1912 první slezskou divadelní lidovou scénu, na níž uváděl i své hry. Náměty pro ně čerpal z mýtů a života zdejších obyvatel.

Viktor Heeger byl ctěn obyvateli, nejen Slezska, pro svůj laskavý humor, lásku k domovu, dokonalou znalost zdejšího dialektu a příslovečnou skromnost. Ani kapkou dobrého vína nikdy nepohrdl.

Byl takový, jakým ho přátelé nazývali -‘der Alte vom Berge’ ( starý z hor ).

28.06.1936 byla na jeho rodném domě č. p. 21 na náměstí v Cukmantlu odhalena velká pamětní deska z dílny významného akademického sochaře Josefa Obetha. Toto umělecké dílo, jehož odhalení slavily po dva dny tisíce obyvatel z celého Slezska, tvořila deska ze slezského mramoru teplého, nažloutlého odstínu. Reliéf hlavy V. Heegera byl obklopen mimo jiné symboly Praděda a Kobrštejnu. Ve spodní části desky byl vytesán slavný výrok V. H. :

‘Mit prüfendem Auge genoss ich die Fremde,
mit ganze Seele aber die Heimat’

což volně přeloženo zní :

‘Hloubavým zrakem vnímám kraje vzdálené,
však celou svou duší domov můj’.

Deska byla po r. 1945 servána a ukradena.

Jeho ctitelé na tento čin reagovali po svém – na krajanském setkání v Memmingenu v r. 1958 byla V. Heegerovi slavnostně odhalena kamenná deska s jeho reliéfem. Slavnostní řeč pronesl Prof. Dr. Fr. Peschel.

Ulice ve Zlatých Horách , vedoucí od vlakového nádraží k náměstí, v současnosti Bezručova, nesla do konce války jméno „ Viktor Heegergasse „

Prameny: Zuckmantler Heimatbrief 1955 – 1992 Autoři: : Erwin Weiser, Ernst Fergel, G. E., J. P., Gustav Reinelt, Franz Peschel

První ,kdo se pohyboval za pomocí lyží na české půdě , jsou uváděni dva synové městského rady Krause z Gorlitz.Ti podnikli v zimě r. 1880 výstup k Petrově boudě v Jizerských horách.

Pramen : Skimagazin č. 1/ 2001

Kronika HDW r.1930 uvádí místa výskytu lyží v ČSR Heřmanovy Sejfy, Janské Lázně, Vrchlabí, Teplice a Zlaté Hory.

Mirek Petřík

Wolfův okruh

Dnem 23.05.2009 dochází k významnému pokroku v rozvoji turistiky na Biskupké kupě – po zpřístupnění stezky sv. Antoníčka v r. 1999, Rudolfovy stezky v r. 2002, a v režii LČR zpřístupněné stezce sv. Rocha ( autor revírník L.Kmínek) v r. 2003 je zpřístupněna nová, už mezinárodní trasa – Wolfův okruh.

          Jeho vznik umožnil vstup ČR a PR do Schengenského prostoru – čili návrat k principům  přeshraničních vztahů vytvořených za vlády Jeho výsosti, c.k. Františka Josefa I.  *
W.okruh probíhá územím dvou států a tří krajů – Olomouckého, Moravskoslezského a Opolského.
Myšlenkou na jeho vznik jsem se začal zabývat od r.2000, veden nadějí vyplývající z blížícího se vstupu České a Polské republiky do  EU a současně znechucen excesy polské SG – zatýkání  vyděšených turistů probíhalo na Biskupské kupě až do r. 2003.

       V letech 2007 – 2008 při seznamování dotčených úřadů a osob se záměrem vytvoření W.okruhu se fakticky už jen dotvářelo kolegiální prostředí opírající se o předešlou spolupráci všech  zainteresovaných osob bez ohledu na funkci,
společenskou pozici či státní příslušnost.
Za zmínku snad stojí jen reakce jistého českého úředníka, majícího sféru turistiky v tučně honorované pracovní náplni, kterému jsem se při jednání o Opavské stezce ( jeden z dalších záměrů ) zmínil o průběhu zřizování Wolfova okruhu. Ve chvíli, kdy si tento dobrý muž zřejmě uvědomil, že to vše jde mimo jeho kulaté razítko, že se pracovití lidé dokáží domluvit, do záměru vložit svůj um, čas i peníze a ignorovat loudavý, nenažraný, zpolitizovaný byrokratický aparát spolu s úředníky a jejich nezištnými rodinami a přáteli přátel, zoufale vykřikl: „ ..to je partyzánština !!!“. Nevím už, co jsem tenkrát řekl, ale respekt v tom nebyl, dnes bych dodal, že pevně doufám, že vstřícnost, ochota a porozumění časem vytěsní své protějšky i z myslí dalších lidí.

       Pomyslný začátek W.okruhu je zvolen na vrstevnicové cestě cca 250 metrů  od parkoviště na Petrových boudách ve výšce cca 710 m/m. ( nejvyšší bod je u transformátoru Schroniska ve výši cca 760 m/m). Toto snadno dostupné místo umožňuje nenáročně a rychle vytvořit zázemí potřebné pro případné běžecké, lyžařské či cyklistické klání.
Svou délkou – cca 6.5 km , převýšením cca 50 m, jednoduchým terénem a četnými možnostmi kombinací s ostatními, různě náročnými tur. trasami nabízí bohaté sportovní využití. Nezanedbatelným přínosem W.okruhu je zjednodušený přístup hendikepovaných návštěvníků na polskou chatu – Schronisko PTTK.
W.okruh vznikl  pospojováním částí stávajících lesnich cest a obnovením starých smyků. Pouze na několika málo místech došlo k odstranění náletových dřevin, travin a maliní a drobným terénním úpravám.

W.okruh je označen modře, a jako lyžařský, tzn. na oranžovém podkladu.
K tomuto dnes standartnímu značení KČT  je přidáno s odkazem na kulturní historii této oblasti trojúhelníkové značení MSSGV, pro nějž byly zvolena kombinace oranžovo – modrá. ( bližší informace níže ) . Každá křižovatka W.okruhu se stávající tur. trasou je osazena lavičkou s názvem křižovatky. Přednost při volbě názvu křižovatky dostala přírodní charakteristika místa,- „ Na bažině“, „Na hřebeni“, „Na mokré“,  „ Na Schronisku“ další pak podle zdejších významných rodáků – „ Hoffmannova lavička“ , „Braunerova lavička“,  a na volně navazující stezce pod Křížem smíření pak „ Pfitznerova lavička“.
Náklady spojené s přípravou a terénní úpravou W.okruhu, výrobou a instalací  laviček, značením MSSGV a závěrečnou oslavou  nese rodina správce věže.
Náklady spojené se značením KČT, výrobou a instalací plechových tabulek
s názvy křižovatek a zanesení do tur. map nese KČT.
Náklady na zřízení přístřešku u křižovatky se stezkou sv. Antoníčka
nesou LČR Jeseník.

Text slavnostního projevu předneseného správcem rozhledny dne 23.05.2009 v 11.00 tamtéž :

„ Přátelé,
vítám Vás při zpřístupnění Wolfova okruhu, pln respektu vůči těm z Vás,
kteří se podíleli na vzniku této stezky, kteří hledali a nalezli způsob, jak ji přivést k životu – ku prospěchu návštěvníků našich hor.

Tato stezka procházející třemi kraji dvou států, bude nás, v nich žijící,
spojovat tak přirozeně a samozřejmě, jak přirozeně a samozřejmě budou
zanikat předsudky mezi námi. Záleží jen na nás – na našem sebevědomí
evropanů, stojícím na úctě k dílu našich předků.

Chci zde a nyní upřímně poděkovat všem mužům na svém místě, kteří se
v posledních letech významně zasloužili o vzestup Biskupské kupy:

– bývalému lesnímu správci panu ing. Latnerovi z Jeseníku
– panu lesnímu správci ing. Pňáčkovi z Jeseníku
– panu lesnímu správci ing. Závodnému z Města Albrechtic
– panu revírníkovi  Kmínkovi z Petrovic
– panu revírníkovi ing. Paulovi ze Zlatých Hor
– panu lesnímu správci ing. Jureckiemu z Prudniku
– panu starostovi ing. Fejdychovi z městského úřadu v Prudniku
– panu dr. Szymkoviczovi z městského úřadu v Glucholazech
– bývalému starostovi panu Začalovi ze Zlatých Hor
– panu Karasovi z KČT Bruntál
– panu Mičunkovi z KČT Šumperk
a všem ostatním nejmenovaným za jejich práci na společném díle.

Pane veliteli, vydejte prosím povel k odstranění poslední překážky na Wolfově okruhu „
( po těchto slovech byla prostřelena rudá páska, následoval křest okruhu
lahví šumivého vína vržené ráznou ručkou Boženky Dlabačové, řečené Dlabajda proti kameni s iniciálami MSSGV  Z.)

Slavnost ukončila slova :

„ Nechť  na této stezce vždy vyšumí únava z těla poutníkova  tak rychle, jak rychle vyšuměl tento ušlechtilý nápoj z křehké nádoby“

Mirek Petřík.

    MSSGV

Mährisch – schlesischer Sudeten – gebirgs – verein
Moravskoslezský sudetský horský spolek
– založený 1881 ve Freiwaldau ( Jeseník) – v témže roce sekce Zuckmantel (Zlaté Hory). Jeho členové vyvinuli systém značení složený ze dvou trojúhelníků, z nichž jedna barva trojúhelníku mířícího ke startu byla shodná ve všech značeních používaných v dané lokalitě, a barva trojúhelníku směřujícího k cíli odpovídala zvolenému cíli. Ve Zlatých Horách směřovala do města ( místo startu) barva modrá. KČT založený v r. 1888 v Praze zvolil systém značení páskový.
Rozdíl mezi značením je v oblasti náročnosti provedení a současném poskytnutí informace patrný na první pohled. Systém MSSGV má pouze šest úhlů a vždy informuje o směru cesty. Systém KČT má v základním provedení dvanáct úhlů, přičemž směr zůstává utajen. Aby systém KČT určil start/cíl (směr) je nutno zvednout počet úhlů na dvacet jedna….Velikost znaků MSSGV byla doporučena, proto v místech odlehlých, v mlze nejistých, se malovaly znaky až obludných rozměrů . Tyto znaky provázely turisty na Jesenicku již v dobách,
kdy obrozenci kolem Vojty Náprstka teprve bádali nad vznikem nějakého turistického spolku, v důsledku čehož vznikl KČT. Jisté rozdíly vynikly také při pořádání výročních schůzí obou spolků. Zatímco se delegáti sekcí MSSGV ve Vídni, Berlíně, Wroclavi, apod. sjížděli na ústředí spolku do Jeseníku, delegáti KČT uvědoměle budovali pragocentrismus.

*   Schengen císaře Františka Josefa I

   Nařízení císařské, vydané dne 6.listopadu 1865, ježto se týče zrušení
revise pasů na hranicích říšských.

   Má platnost v celé říši. ( Obsaž. v XXXII. částce zákoníka říšského,
č.116, str.354, vydané dne 14. listopadu1865.)

    Aby konání cest v mém císařství více se usnadnilo, vidí se Mi, po
vyslyšení Mé rady ministerské, naříditi takto :

§ 1. Revise pasů v postavci 1. Mého nařízení, vydaného 9. února 1857
(č. 31 zákonníka říšského ), na hranice státu obmezená, i tam vůbec
neprodleně přestane

§ 2. Naproti tomu každý pocestný, zdejší i cizí, povinnen bude,
požádal-li by toho úřad, předložiti průkaz, co se týče jeho osoby i prostředků k jeho výživě

§ 3. Mojim ministrům a kancléřům dvorským, jichž se dotýče, zůstavuje se, pakli by bezpečnosti říše nebo veřejnému pořádku válkou, vnitřními
nepokoji nebo jinými příběhy nastávalo nebezpečenství, aby vidování pasů na čas zase zavedli, buď na hranicích říšských vůbec, nebo v jistém okršklu pohraničném, aneb ku potřebě na cesty z jistých a do jistých států.

§ 4. Uřadům centrálním, jichž se týče, ukládá se, aby toto nařízení ve skutek uvedly.

V Schönbrunně, dne 6. listopadu 1865

František Josef m.p.,

Hrabě Belcredi m.p.

Z nejvyššího nařízení :

Bernard rytíř Meyer m.p.

Byla zpřístupněna Heegerova vyhlídka na Biskupské kupě.

Pro její zřízení byla upravena přírodní plošina se skalkou na západním svahu B. k. s výhledem na Praděd, Šerák, Sněžník, Soví hory a velkou část zlatohorska. Cesta k ní je vyznačena od zastavení č. 7 naučné Rochovy stezky (přibližně v polovině zeleně značené trasy mezi Petrovými boudami a rozhlednou). Vyhlídka byla zřízena s laskavým souhlasem Lesů ČR v Jeseníku kastelánem Rozhledny Kaiser Franz Josef – Warte na B. k. a financována jeho rodinou.

Program:
  • 10.00 hod Setkání na vyhlídce pod našimi znaky a vlajkami.
    • Uvítací salva z pušek Městské gardy.
    • Krátké seznámení s životem Viktora Heegera.
    • Příspěvek vedení KPZH.
    • Odhalení desky výstřelem z pušek MG (přípitek).
    • Přípitek k 666. výročí královského města Zlatých Hor ( 8. července 1339 ZUCKENMANTIL) a na počest in memoriam českého krále Jana Lucemburského.
    • Závěrečná salva a odchod k rozhledně, kde bude k dispozici razítko na počest tohoto památného dne.

Fotografie z akce najdete ZDE .

Stezka Sv. Antoníčka

Stezka vede od selské usedlosti Antonihof (později rekreační středisko Astra nyní Maya) podél hraniční zdi (Antonimauer) vzhůru. Zídka je v literatuře úváděna jako ‘slezká čínská zeď vybudovaná po roce 1742 pravděpodobně jako výrazná hranice pozemku o délce cca. 350 m. Výška zdi je (byla) asi 80 cm při šířce 50cm.
Stezka dále míjí lokalitu Sv. Antoníčka (do r. 1945 lesní restaurace ‘Unter den Linden’ rodiny Treimerových, současně m ajitelů usedlosti Antonihof) s lesní kapličkou Sv. Antoníčka , která bez údržby zchátrala a veškeré stopy po ní byly vyhlazeny česko-slovenskou lidovou armádou v 60. letech.(V muzeu ve Zlatých Horách je umístěn její model z dílny Mirka Petříka jr. a Josefa Šmoldase.)
Stezka pokračuje dále kolem ruiny hradu Leuchtenštejn (zničen v 15. století) a lomí se u zbytků Stelzlovy chaty k rozhledně Františka Josefa I. z r. 1898 na Biskupské kupě.
Stezka byla obnovena správcem rozhledny na Biskupské kupě a otevřena dne 11.5.1999 se souhlasem Lesů České republiky v Jeseníku.

Rudolfova stezka

  • Délka: 2,2 km
  • Převýšení: 420 m
Petrovice (kostel) Rudolfsheim (Biskupská kupa)
470 m.n.m 890 m.n.m

V době otevření hostince Franze Rudolfa z Petrovic, první tohoto druhu na Biskupské kupě dne 14.5.1893 vznikal chodníček jako nejkratší spojnice mezi středem Petrovic a vrcholem Biskupské kupy. Dne 22.6.1899 byl zlatohorskou sekcí MSSGV označen turistickou značkou červeno-černou, dnes modrou.
Stezka byla užívána i jako zásobovací. Dolů na poštu v Petrovicích směřovaly pohlednice a dopisy hostů, nahoru pak čerstvé potraviny. Posledním nosičem na této stezce byl v roce 1945 pan Josef Hähnel z Petrovic.
Hotel ‘Rudolfsheim’ byl v 50-tých letech minulého století rozkraden a zničen dle téhdy platného zákona. Demolice byla provedena hasiči z Petrovic.
V blízkosti ruiny Rudolfsheimu se nachází trojmezní hraniční sloup, který rozděloval dříve biskupství olomoucké a wroclavské a dnes kraje olomoucký, moravskoslezký a opolský.
V minulosti (r. 1822) se na sloupu nacházely iniciály M:T:R:I:H:B:R:, které pravděpodobně značily ‘Maria Theresia Regina Imperatrix, Hungariae Bohemiae Regina’. (Marie Terezie královna a císařovna, Maďarská a česká královna)

Stezka byla obnovena správcem rozhledny na Biskupské kupě a otevřena dne 11.5.2002 se souhlasem Lesů České republiky v Městě Albrechticích.